Zdravím všechny účastníky Nerezové radostické desítky.

Tentokrát s obavami jsme asi všichni sledovali vývoj počasí na tento víkend a řeknu vám, že jsme ani nedoufali v nějaké zlepšení. Rosničkám vycházela téměř kompletní předpověď . Ve čtvrtek i pátek lilo jako z konve a jediný, kdo měl z bláta radost, byl orienťák Pavel Ptáček a jemu podobní. Ať si atleti a rekreační běžci ochutnají to, co mají orientační běžci na denním pořádku. Pro ně je kluzký podklad, bláto a nepohoda denním chlebíčkem - jsou to zkrátka tvrďáci. Naštěstí z pátku na sobotu zamrzlo a povrch byl sice kluzký, ale pro většinu běžců přijatelnější než bláto.
Žáci měli výhodu, protože se jejich závody konaly na asfaltovém povrchu cest v obci Radostice. Mohli se potěšit z chumelenice, která jejich závody doprovázela. Když vybíhali závodníci na pětku, sněžení polevilo, jen sem tam poletovaly vločky a dokonce opatrně vysvitlo ustrašené zimní sluníčko. Ale i za to jsme byli vděční.
Pětka zavedla závodníky do polí a do lesů kolem Radostic a než se závodníci nadáli, byli zpět na náměstíčku u Sokolovny v centru Radostic.
Pak následovala desítka mužů a veteránů, která se běžela ve dvou okruzích. Trať okruhu byla vedená z polí do obce a zase se vracela do lesa. Diváci, kterým nebylo zatěžko ujít z náměstí pár kroků k lesu, mohli sledovat závodníky a měnící se pořadí na několika postech.
Dneska nebudu komentovat pořadí v jednotlivých kategoriích. Každý si udělá svůj obrázek o závodě a vývoji celkového hodnocení.
Diváky zvednou většinou souboje závodníků hlavně při doběhu do cíle a přitom je jedno zda bojují o přední nebo následná umístění.
Nádherný souboj, který bych chtěl zmínit, proběhl v závodě starších žáků. O prvenství do posledních metrů bojovali Martin Bělehrádek z AC MS Brno s Vojtěchem Juráskem z UNI Brno - Orel Židenice. Vojta Jurásek si dělal oprávněné ambice na prvenství, protože již tři závody vyhrál a o rok mladší Tomáš Bělehrádek s tím nechtěl souhlasit. Oba borci svorně běželi bok po boku celou trať a vzájemně se hlídali. Na rovince po seběhu z lesa se snažil Vojta získat čelní pozici, protože věděl, že cílová rovinka je příliš krátká na rozhodnutí závodu. Podbíhal Tomáše zprava, ale Tomáš si mazácky držel vnitřní stopu a předběhnutí Vojtovi nedovolil. Vojta vsadil vše na finiš v cílové rovince a snažil se Tomáše předběhnout pro změnu zleva. Tomáš měl však ještě rezervy a finiš do cíle byl velmi vyrovnaný. Když se již zdálo, že to bude na cílovou fotografii, Tomáš opět mazácky vytlačil Vojtu do levé poloviny tratě, čímž mu prodloužil dráhu a zvítězil o prsa. Vhledem k tomu, že nedošlo ke kontaktu, rozhodčí posoudili souboj jako regulérní. Ovšem ze strany Tomáše Bělehrádka byl souboj mazácky režírovaný a požádal si tak do zařazení do učebnice taktiky. Škoda, že nebyl zachycen kamerou. I tak přikládám cílovou fotografii. Oběma borců srdečně blahopřejeme a děkujeme za nádhernou podívanou. Docela se těším na jejich další souboj na příštím závodě v Kanicích.
Pochválil bych ještě účastníky a účastnice běhu na 5 km, kteří ač měli svůj závod za sebou, hlasitě povzbuzovali a hecovali své kamarády na desítce. Myslím, že jim tím dost pomohli a jistě je potěšili.
Na Radostickou desítku se přijeli podívat a také se zúčastnili triatlonisté ze Žďáru nad Sázavou a moji dobří kamarádi - Jirka Chaloupka a špičková triatletka Gábina Loskotová. Tím zase udělali radost mně. Oba jsou pořadateli známého Žďárského triatlonu, který se koná na břehu Pilské nádrže za Žďárem a je znám svou výbornou atmosférou.
Po dlouhé době se na startu objevil nestor přísnotické atletiky František Němec (1945) a ukázal, že to s běháním zase půjde.
O berlích jste mohli vidět Ivo Štorka, to je ten vysoký sympaťák, který je spolupořadatelem našeho posledního závodu Černohorského soudku. Ivo měl nedávno velmi nepříjemnou autonehodu. Na ledůvce v lesním úseku na Rájcem havaroval - vrazil čelně do posledního stromu v aleji a podruhé se narodil. Ze zranění se zotavuje velmi rychle a hlavně neztratil svůj humor. V letošním ročníku BBP 2004-2005 se na start ještě nepostaví. Zranění je třeba řádně doléčit a pak pomalu zatěžovat. Ivoši, držíme Ti palce, ať nezůstanou žádné následky a máme radost, že vše dopadlo alespoň takto.
A na závěr ještě jedno dementi. V posledním pokecu jsem uvedl, že se v Křenovicích zúčastnila Alena Žákovská s devítiměsíčním chlapečkem. Dneska jste ji mohli s ním vidět rovněž. Chlapeček však nemá 9 měsíců, ale jenom pět týdnů, dneska již sedm. Od mých kolegyňek časoměřiček jsem dostal vyčiněno, že nerozeznám miminko od velkého kluka.
Tak se omlouvám Aleně i miminkovi. Musím říct, že je mi připadá "malej ale šikovnej".
Z bývalých účastníků BBP nás navštívil Karel Zadák starší a prohlásil, že je po operaci kolene docela fit a příště se asi zúčastní.
Zapomětlivcům bych rád připomněl, že se nám bedna s různými tepláky, dresy, šálami, rukavičkami i botami - oděvními spodky i svršky - neutěšeně plní a každý závod si lze zapomenuté věci vyzvednout.
Na úplný závěr děkujeme pořadatelům dnešního hezkého závodu v Radosticích Jindrovi Martincovi, Pavlu Ptáčkovi, jejich kamarádům ze Sokola Radostice a spolupracovníkům.
Místní sokolovna doznala za rok od posledního závodu značných změn k lepšímu a věříme, že nám poskytne zázemí i příští rok.
Tak za 14 dní nashle v Kanicích.

Zdraví za tým pořadatelů Jarda Dvořáček